U mužských celků téměř nepůsobil, to jen ke konci kariéry v Polsku a Švýcarsku. Jeho světem byla mládež. Právě on v podstatě vybudoval ryze mládežnický oddíl PZ Kladno (Pracovní zálohy). A díky tomu, že průmyslové Kladno utáhlo pro děti dva kluby, vládlo v 70. letech celému československému hokeji a dokázalo se měřit i s nejlepšími kanadskými a sovětskými mužstvy.
Jak už ale bylo řečeno, Svoboda pochází z Mladé Boleslavi. Tam jako kluk hrál hokej, tam také trénoval místní fotbalovou Astonku, plaval v Jizeře, pádloval na lodi. Sport miloval, i proto vystudoval Střední tělovýchovnou školu se specializací lední hokej, kde ho učil také proslulý teoretik profesor Vladimír Kostka.
Po ukončení školy nebylo tehdy možné vybrat si místo podle svého uvážení. Osud mu určil stát, takzvanou přidělenkou. „Já to měl vyjednáno do Motorletu, tedy ČLTK, tam jsem měl známé. Jenže přidělenku jsem dostal do Slaného, kde tehdy nebyl ani zimní stadion. Proto jsem požádal vedení školy, aby mě dali do Kladna, kde jsem věděl, že tam hokej má už nějakou tradici. Bylo mi vyhověno a 1. září 1952 jsem byl přijat do velké učňovské školy s dvěma tisíci učňů – jako tělovýchovný instruktor,“ vzpomínal v lednu 2019 Vladimír Svoboda.
Ředitelem učňáku zvaného GDM (Gottwaldův domov mládeže) byl hokejový nadšenec a později předseda kladenského klubu Václav Jedlička, a tak se Svobodovi pracovalo dobře. Rozhlásil do tříd megafonem, že zve kluky na výcvik ledního hokeje, ať přijdou na zimák. Tam si vybral nejtalentovanější a takhle vlastně vznikly Pracovní zálohy.
V dělnickém a hornickém Kladně nebyla nouze o talenty, bruslit a kopnout míče tady uměl snad každý už od dob první republiky. Pod vedením Svobody kluci rychle rostli, hned v roce 1955 se dostali do republikového finále a skončili třetí. „Do Ostravy s námi jeli i nejlepší kluci z SONP Vimmer s Karasem, Bratislava nastoupila s Golonkou, Čaplou, Brno s Potschem, bratry Kepáky a dalšími. My byli třetí, to byl velký úspěch,“ vzpomínal na první vavříny PZ Svoboda.
Z tehdejšího mužstva při rozhovoru v lednu 2019, kdy slavil 90.narozeniny, vzpomínal i na ty, kteří dali přednost fotbalu, třeba Blína (Družec byl vždycky sportovní líhní Kladenska) nebo Pavla Koubu. Ten se stal špičkovým brankářem Dukly, Sparty a národního mužstva. „Byl i v Chile na mistrovství světa a s Duklou jezdíval na památné zájezdy pod newyorské mrakodrapy. Také jeho syn Petr skvěle chytal za nároďák,“ připomínal slavnou rodinu Koubů Vladimír Svoboda.
„Každý rok přišli další a další šikovní kluci. Proto se dala vyhrávat republika.“
Už bez Jiříka, Kouby nebo Vimmera se PZ probojovala do republikového finále ještě o rok později. Byl to slavný turnaj, protože Kladeňáci přemohli domácí Královopolskou Brno, Bratislavu i Pardubice. „Celé jsme to vyhráli! Parta kluků kolem Šebka, Lidického nebo F. Müllera byla skvělá, ale rád vzpomínám i na další generace, v každé byli dobří kluci. Další zlaté medaile přivezli až kluci z konce 70. let, ti byli výjimeční. Franta Kaberle, Neliba, Krása, Křiváček, Müller, Vysušil, Skrbek – všichni pak hráli za áčko a získávali tituly. Těšilo mě, že se tak vypracovali. Proto jsme to přece všechno dělali, aby se uplatnili v lize. Každý rok přišli další a další šikovní kluci. Proto se dala vyhrávat republika, i když se hrálo ještě se Slováky a konkurence byla obrovská,“ vysvětloval Svoboda.
Jeho trenérskýma rukama prošla obrovská řada talentů, kromě už zmíněných třeba František Pospíšil, Michal Pivoňka, Zdeněk Nedvěd, Vladimír Kameš, Ota Vejvoda, Pavel Patera i Jaromír Jágr. „Ten jenom chvilku, trenéra nepotřeboval a narodil se s tím. Karel Beran ho měl v žákách, on pak jen postupoval, nikde se ani neohřál. Já tehdy trénoval dorost s Frantou Kaberlem a ani u nás se neohřál. Pamatuji se, že už tehdy se plánoval jeho odchod do Spojených států,“ vzpomínal na obra hokeje.
„My když někam přijeli s lajnou Vejvoda, Patera, Mikolášek, tak jsme každého přejížděli.“
Tím dalším obrem se nakonec stal i Pavel Patera, jenže ten si na postaršení musel počkat. „Přišel za mnou, abych ho vzal do staršího dorostu. Já mu říkal: Ty jsi dobrej, ale ti ostatní také. A ty jsi zatím slabej, musíš víc papat. Ale jinak to samozřejmě byl úžasný hráč. Vezměte si, že my jako PZ jsme měli v Naganu hned tři odchovance, kromě Patery i Libora Procházku a Jágra,“ správně se chlubil Svoboda a hned dodával: „My, když někam přijeli s lajnou Vejvoda, Patera, Mikolášek, tak jsme každého přejížděli. Přitom je hokej bavil, parádně na sobě pracovali. Mně třeba volal tehdejší metodik svazu Kubera a povídá: Láďo, máme tady západní Němce a potřebovali bychom, abys dal obě Kladna dohromady a zahráli si s nimi. Porazili jsme je 6:0, přece neuděláme našemu hokeji ostudu,“ se smíchem vyprávěl Vladimír Svoboda.
On se vůbec často smál, nemohli jste u něj čekat nějaké stařecké bolístky a špatné nálady. Byl optimistou, kteří se snažil držet co to jde aktivního života. Třeba rýpaní se v zahrádce, to ho bavilo ohromně.
Naštěstí ho bavil i hokej a výchova talentů. Bez lidí jako Vladimír Svoboda by český hokej zdaleka nemohl být tam, kde byl. A kde mnozí věří, že ještě někdy bude.
ČEST JEHO PAMÁTCE!!
Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/vychovaval-jagra-a-desitky-dalsi-hvezd-trener-svoboda-slavi-devadesatku-2019011
Pamětníků vzniku PZ už dnes mnoho není. Připomeňte zrod kdysi slavné hokejové značky...
Když jsem v roce 1952 končil studia na tehdejším institutu tělesné výchovy, chtěl jsem se věnovat hokejové mládeži. Po škole mne umístili do Slaného, ale to jsem odmítl, protože tam se hokej moc nedělal. Prosadil jsem si Kladno, kde kromě áčka hrál jen dorost. Dostal jsem prostor mládežnický hokej rozšířit. Shodou okolností tenkrát Ministerstvo pracovních sil zřizovalo v republice odborná učiliště a školy závodního výcviku. Napadlo mne v rámci tohoto projektu v Kladně vytvořit pro učně nejen z Kladenska plnohodnotné hokejové zázemí s ubytovnou, jídelnou a hokej spojit s vyučováním. To se povedlo a v prosinci 1952 tedy vznikly PZ. Podařilo se mně dát dohromady silný dorost, který konkuroval již existujícímu oddílu SONP Kladno. Do čtyř let jsme získali první titul. V té době jsme poráželi excelentní kladenskou řadu SNOP Karas - Jiřík - Vimmer.
Další dva tituly, dosud poslední pro Pracovní zálohy, jste získal ještě v letech 1970 a 71. Kdo byly největší opory těchto týmů?
V prvním týmu například Lidický, táta současného trenéra áčka, Broš, jeho syn je současným manažerem Sparty a Šebek. Kromě Broše budoucí mistři republiky s áčkem v roce 1959. V dalších mistrovských týmech už těch hvězd kladenského hokeje v dorostu PZ hrálo mnohem víc. Třeba Müller, Křiváček, Neliba, Vysušil, Krása, Kaberle. Pak se v PZ objevila jména, která, bohužel, už pro PZ titul nevybojovala. Namátkou mistři světa Jágr, Patera, Vejvoda, Kameš, současný trenér áčka Čermák, obrovský talent Mikolášek. Tyhle kluky jsem ještě v pézetce zažil. V Kladně jsem s trénováním končil po třiatřiceti letech.
Jak hodnotíte současnost obou kladenských klubů?
Myslel jsem, že budou hrát lepší hokej. Pézetka se může chlubit už jen dorostem v extralize. Rytíři by měli konečně vybojovat návrat do extraligy, kam svou historií klub patří. Vím, že nejde dneska vybírat z tolika kluků jako kdysi za nás, přesto se domnívám, že opět v Kladně nadejde doba, kdy se hokeji bude chtít opět věnovat hodně dětí.
Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/vychovaval-jagra-a-desitky-dalsi-hvezd-trener-svoboda-slavi-devadesatku-20190118.html
Kladno /ROZHOVOR/ – Byl to hodně slavnostní a emotivní úvod zápasu hokejistů Kladna s Porubou. Na ploše přijímal gratulace k pátečním (18.1.2019) devadesátým narozeninám Vladimír Svoboda. Dnešní generaci jeho jméno možná tolik neřekne, ale jde o muže, který se zásadně zasloužil o to, kolik v Kladně vyrostlo hokejových talentů.
Svoboda přitom původem Kladeňák není. Narodil se 18. ledna 1929 v Mladé Boleslavi, kde také hokej aktivně hrál. Jenže v roce 1952 se po absolvování Tyršovy školy tělesné východy přesunul právě do Kladna do učiliště Poldovky, kde vedl tělocvik a dobrovolnou tělesnou výchovu.
Po dohodě s tehdejším ředitelem učiliště Václavem Jedličkou spoluzaložil dorostenecký oddíl – hokejový, fotbalový a cyklistický. Několik sezon poté sám trénoval hokejové týmy A i B.
Při zakládání PZ (Pracovních záloh) Kladno měl z čeho vybírat, v té době Kladensko oplývalo velkým počtem šikovných hokejistů.
V době založení hokejového dorostu začínali u Svobody borci jako Jindřich Lidický st. a František Šebek, pozdější mistr republiky z roku 1959. Zajímavostí je, že v obraně hrál i Pavel Kouba, pozdější slavný fotbalový brankář nároďáku, Sparty a Dukly.
V roce 1956 byl Svoboda u vůbec prvního mistrovského titulu pro kladenský hokej vůbec. Získali ho dorostenci PZ Kladno v sestavě s Müllerem, Fr.,Kalinou, Rezkem, Formánkem, Štanclem, Šebkem a dalšími.
Teprve poté získaly titul i SONP dorost a teprve v roce 1959 přišel titul mistra republiky A mužstva dospělých.
Následně získal Vladimír Svoboda se svými kluky ještě dvakrát titul mistra ČSSR s dorostem PZ Kladno, a to v letech 1970 a 1971, kdy dozrávala zlatá generace. Však u dorosteneckých titulů byli pozdější reprezentanti a mnohonásobní šampioni ČSSR Kaberle st., Neliba, Krása, Müller, Křiváček, Vysušil, Tauš nebo Skrbek.
U Svobody později začali hrát hokej i další skvělí borci. Zdaleka nejde vzpomenout na všechny, ale namátkou určitě vybereme jména jako Jaromír Jágr, František Pospíšil, František Kaberle st., Jan Neliba, Vladimír Kameš, František Šebek, Pavel Patera, Jan Kruliš, Ota Vejvoda, Tomáš Mikolášek, Petr Ton, Jiří Burger, Zdeněk Nedvěd.
Kouč Vladimír Svoboda se prosadil také v zahraničí. Sedm let trénoval v polské Toruni (1972, 73, 1979 – 82) a tři roky ve Švýcarsku v Chiasu (1992-94).
Jedním z vrcholů jeho trenérské kariéry bylo působení u reprezentace. Jako šéftrenér juniorů ČSSR do 19 let působil hned dvakrát (3 roky s as. L. Brábníkem a 2 roky s as. P. Wohlem).
Pane Svobodo, při zakládání PZ jste asi měli oproti dnešku výhodu, tehdy sportoval snad každý malý kluk a u televize a počítače neseděl nikdo. Měli jste dost hráčů?
Mně stačilo obejít třídy na učňáku a měl jsem kompletní tým. Dnes to není jen o počítači, hokej je také straně drahý sport. Platíte každý rok brusle, drahé jsou hokejky, dneska abyste klukovi ještě zaplatil speciálního trenéra. To dříve nebylo, kluci všechno dostali. My když udělali nábor, přišlo sto žáků. Dneska? Na ledě je víc trenérů než dětí.
Také sportovní nabídka je pestřejší…
Raději jdou hrát florbal. To je také dobře, je to pohyb, ale je to vysvětlení, proč je méně malých hokejistů. Rodiče radši vyberou levnější sport.
I vy jste při zakládání PZ vedl nejen hokejový, ale fotbalový a cyklistický klub.
A když jsem dal z učňovky dohromady fotbalový tým, tak jsem zjistil, že je vynikající. Dostali jsme se do republikového finále a až tam nás porazila Bratislava s Andrejem Kvašňákem v sestavě.
Jak jste se vůbec v té době trenérsky zdokonaloval?
Měl jsem hlavně průpravu z mládí. Hokej jsem hrál už v Mladé Boleslavi jako dorostenec – to ještě ani nebyly helmy. Pak za Slavii vysoké školy. Takže jsem vycházel hlavně ze svého citu a zkušeností.
Podílel jste se na výchově mnoha pozdějších velkých hokejových osobností. Můžete vybrat jednu jedinou?
Těch bylo tolik, že by to nebylo spravedlivé. Na oslavu mi přišel třeba Láďa Vysušil, toho jsem neviděl čtyřicet let. A byl to výborný hráč. Nebo Zdeněk Müller, pozdější trenér Kladna. Patera, Vejvoda, Mikolášek. Rok jsem měl i Jardu Jágra, ten byl ale tak dobrý, že pořád přeskakoval věkové kategorie. Rád jsem měl také Láďu Kameše nebo Ivo Kindla. To byl obrovský talent, ale i parchant (smích). Nebo Biskup z Přítočna, tam měli hospodu. Oba byli podobní, brali to lehce. Ivo měl jet na zápas a vzkázal, že nejde, radši si vyrazil s holkou.
Jak to vůbec děláte, že jste v devadesáti tak čilý a bystrý?
Cítím se vážně dobře. Recept je asi to, že jsem dělal celý život nějaký tělocvik. Jako kluk v Mladé Boleslavi třeba fotbal za Aston Villu – Astonku, tam mě zkoušeli jako dorostence i mezi muži. Chodil jsem pravidelně plavat na Jizeru. Pak mě VPK – veslařsko-plavecký klub poslal na krajský přebor a já tam vyhrál padesátku kraula. Vyhrál jsem i Běh Štěpánkou, což je tradiční boleslavský běh. Byl jsem nesportovec a možná to je recept.
Do kolika jste trénoval?
Asi do sedmdesáti, to jsem končil naposledy ve Švýcarsku.
Trénoval jste také československou juniorskou reprezentaci a to hned dvakrát. Vzpomenete si na některé úspěchy?
Tři roky jsme jezdili s asistentem Brábníkem a mladými hráči spíš po slabších hokejových zemích jako NDR, Maďarsko nebo Polsko. Pak jsme byli s Pavlem Wohlem, ve Švýcarsku jsme získali i medaili. Vzpomínám si na jeden zápas v Maďarsku, kde jsem vedl tým velkých bouráků, jako byli Nedomanský, Holík nebo Suchý, z Kladna pospíšil, Hořešovský a Nedvěd. Nedomanský byl neuvěřitelný střelec, tam dal gól z půlky hřiště. Gólman ho ani neviděl. Rok na to jsem hrál na stejném stadionu s polským nároďákem.
V Polsku jste byl několik let, jaké to bylo trénovat v zemi, která tehdy porazila i Sověty (6:4 na MS v Katovicích).
Já už uměl tak dobře polsky, že po návratu si ze mě dělal Láďa Kameš legraci, že na něj mluvím polsky. To se naučíte raz dva. Trénoval jsem v Toruni, to bylo moc hezké město. Byl jsem tam vždycky tři roky, protože podle tehdejších zákonů jsem pak zase musel trénovat tři roky doma.
Scházíte se ještě se staršími hráči?
Pořád, máme náš klub seniorů. Jdeme do hospůdky, posedíme, popovídáme, vzpomínáme. Dám si jedno dvě malá piva, víc nepotřebuju. Chodí Bača Hrabě, Áda Stach, občas dorazí Karas, Fröhlich, Masaryk Zdeněk Nedvěd, Čužák Rys, Landa, Voráček. Dobrá parta.
A co říkáte dnešnímu Kladnu. Je ve druhé lize, mezi elitu se marně snaží dostat…
Mrzí mě to, to víte. Ale je to i konkurencí, ta je větší než bývala. Vezměte si jenom, kolik je třeba ze Slezska klubů a hráčů. Bude to těžké, ale se Kladno zase nahoru podívá.
Jak jste se cítil na ploše?
Až jsem zaslzel. Hlavně když mi přišli blahopřát i další starší hráči, přišlo jich hodně. Vůbec jsem nečekal, že jich dorazí tolik. Snad mě měli trochu rádi.
Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/vychovaval-jagra-a-desitky-dalsi-hvezd-trener-svoboda-slavi-devadesatku-20190118.html(převzato z Kladenského deníku)
Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/vychovaval-jagra-a-desitky-dalsi-hvezd-trener-svoboda-slavi-devadesatku-20190118.html
Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/vychovaval-jagra-a-desitky-dalsi-hvezd-trener-svoboda-slavi-devadesatku-20190118.html